3.kolo - Sean team - Bum bar PV A 2:0 (0:0)

Třetí zápas v nové sezoně a třetí výhra. Tak to je super bilance (a přesně opačná než minulou sezonu v této době), ale tentokrát to byla jen splněná povinnost. Sešli jsme se ve slušném počtu 9 lidí (Chmelda, Dana a Vojta, Brambora, Klusy, Szabič, Šmigi, Karlos a Aleš) Soupeřem nám byl dosud neznámý tým - Bum bar a byl to soupeř, při vší úctě k němu, zralej minimálně na deset gólů, možná i víc. Měli výborného gólmana, ale tím končilo, zbytek souboru byl maximálně na úrovní sedmé ligy, někteří snad ani to. Jen hráči s trojkou a čtyřkou na zádech během zápasu sem tam předvedli něco, co vzdáleně připomínalo fotbalů Jinak to ale bylo na pátou ligu fakt hodně tristní představení, protože my se Bum baru bohužel celkem slušně přizpůsobili a po lehkosti, se kterou jsme před 14 dny na šílené škváře na Pankráci překonávali obranu Pragy Calcio CC, nebylo ani památky.

Ze začátku zápasu přišlo tradiční podcenění soupeře. Bumbar dostal v prvních dvou kolech 18 gólů a jeho hráči se scházeli jako šváby na pivo. Při rozcvičování (jestli se teda tomu, co před každým zápasem tradičně předvádíme, dá vůbec říkat rozcvičování:-) jsme pozorovali hráče Bum baru a z toho, co jsme viděli, bylo jasné, že nový Messi mezi nima určitě nebude. Plánovali jsme si, jak si zase zastřílíme a zlepšíme si skóre. Gól si plánoval dokonce i sváteční střelec Brambora, kterej měl dvojnásobnou motivaci, protože, jak jsem se po zápase dozvěděl, z tohoto zápasu pořizoval fotodokumentaci jeho tatík.....

No, ale v chůzi se dávaj góly dost těžko. Bum bar celkem pozorně bránil a my dlouho nebyli schopný jeho důraznou, ale dost statickou obranu překonat. Běhalo se skutečně málo. Nevím, jak to cítili hráči na hřišti, ale shodli jsme se, že kdo byl na střídačce, jasně viděl, jak líný na krok jsme VŠICHNI byli. A tak jsme prospali a prochodili celej první poločas. Ne, že by šance nebyly, ale ty co byly nám buď vychytal skutečně velmi dobrý gólman soupeře anebo skončili na brankové konstrukci jako třeba povedená Vojtova pumelice z cca páté minuty utkání. Kdyby Vojtova střela skončila v bráně a brzo bychom vedli, musel by Bum bar nejspíš trochu otevřít hru a všechno mohlo být jinak, ale na kdyby se nehraje a tak skončil první poločas, přes náš velký optický tlak, bez branek.

Rád bych teď napsal, že jsme to ve druhém poločase napravili, začali běhat a soupeře sfoukli jako svíčku........ale nebylo tomu tak. Druhý poločas se totiž moc nelišil od toho prvního, když prostě blbě začneš, tak se z toho pak hrozně těžko dostáváš. Jedinej rozdíl byl v tom, že jsme proměnili dvě šance. Oba góly dal Aleš po uvolnění přes obránce střelou levou nohou, takže se obě dají označit za poměrně dost šťastné, protože Alešova levačka je všechno možné, jen ne postrach soupeřových gólmanů:-). Zvlášť šťastný byl pak druhý gól, protože ten navíc prošel brankáři mezi nohama.

Mnoho dalších šancí jsme spálili a špatně jsme řešili i mnohé brejkové situace, které se nám postupem času naskytovaly stále častěji. Jednak proto, že Bum bar začal po obdrženém gólu trochu více útočit a druhak proto, že soupeři docházeli síly. Jejich řešení ale bylo vždy opačné než mělo být a někdy i směšné jako když stál Aleš pět metrů před brankářem a místo toho, aby poskakující balon narval volejem na bránu, poslal ho, ve snaze nahrát Karlosovi stojícímu u pravé tyče, jakýmsi podivným „kopem“ brankáři přímo na nohu rychlostí šneka s průkazem ZTP.

No ale zápas máme za sebou a důležitej je hlavně výsledek. Třetí výhra potěší a hlavně se pak chodí na fotbal s lepším pocitem, než když se pořád prohrává, jako jsme to zažili v minulé sezoně. Úsměvnou tečkou za zápasem bylo chvástání se bratrosester Neubergovců po zápase, že už podruhé vzadu udrželi nulu, z čehož vyplynula nová přezdívka pro Vojtu a to Pan Nula (Mr. Zero). Daně necháme tu její, protože říkat jí paní Nula by bylo divný :-). Uvidíme kluci, jak dlouho budete držet nulu se soupeřem, který bude mít během zápasu sem tam snahu přelézt s balonem na noze půlku hřiště :-)

hráno 19.4.2011 od 19:00 na Pražačce (2)