5.kolo - Sean team - J.R.Club A 3:5 (2:3)

Hrozný počasí, debilní čas (17:00), „vejlet“ přes celou Prahu (na Hanspaulku) a navíc první prohra v sezoně (zasloužena), tak by se nějak dalo shrnout včerejší představení Sean teamu v 5.kole jarní sezóny 5.B Hanspaulské ligy.

Přesto, že to byla prohra, vzhledem k našemu špatnému výkonu zasloužená, mrzí o to víc, že J.R.Club byl soupeř rozhodně hratelnej a my jsme se porazili vlastně sami.......vyrobili jsme až moc kiksů v obraně a díky špatnému pohybu jsme se nedokázali prosadit na menším hřišti, které na Hanspaulce je, přes zahuštěnou obranu soupeře.

Přitom zápas začal celkem nadějně. Od úvodního hvizdu jsme byli aktivnější a Szabič otevřel zaslouženě skóre zápasu, pak ale začaly přicházet hrubky v defenzivě a během několika málo minut jsme třikrát inkasovali. Gól na 1:1 si dal sám Vojta při snaze odvrátit prudký centr před bránu, Tomáš v bráně, který nahradil absentujícího Chmeldu, neměl nejmenší šanci zareagovat. Vedoucí gól J.R.Clubu dal jeden ze dvou šikovných útočníků soupeře, který se obtočil kolem Karlose a krátce na to přišlo nedorozumění mezi Danou a Tomášem, soupeř házel aut před bránu, Tomáš si „zařval“ „mám“, Dana tudíž míč neodvrátila, ale Tom „neměl“ a soupeř hlavou pohodlně upravil na 1:3. Byli jsme jak opaření, nehráli dobře a navíc ani moc neběhali, přesto jsme dokázali ještě před poločasovou přestávku snížit a vrátit se do zápasu, dlouhý pas skoro přes celé hřiště si v nelehké pozici zpracoval Radek a podél gólmana snížil k tyči na poločasových 2:3. Velkou šanci na vyrovnání pak měl ještě před koncem prvního poločasu Šmigi, nedokázal ale bohužel trefit odkrytou branku J.R.Clubu a posla míč těsně vedle.

O poločase jsme si řekli, že když budeme hrát svojí hru a začneme víc běhat a bojovat, tak na ně máme. Taky jsme si řekli, že musíme hrát trochu jinak na jejich útočníky, který nám celý první poločas dělali obrovské problémy (to jsme ale bohužel moc nesplnili). Druhej poločas jsme začali náporem, který vyústil až v Radkovo trochu šťastné vyrovnání z ostrého úhlu na 3:3. Bylo jasné, že kdo dá další gól, s největší pravděpodobností vyhraje a tak se taky stalo. Ten gól jsme ale bohužel nedali my, ale soupeř :-(. Situaci jsem moc dobře neviděl, byl jsme totiž na lávce, ale dle vyjádření zainteresovaných otočil rozhodčí aut u naší brány ve prospěch J.R.Clubu, po jeho rozehrání nastala trma vrma u rohového praporku, balón před naší branku a nehlídaný, zcela osamocený, útočník soupeře uklízí ze dvou metrů míč pohodlně do naší brány, 3:4.

U tohoto momentu bych se chtěl trochu zastavit. Chyby dělá samozřejmě každý, jednou jich jeden udělá víc než druhej, ale za tejden si to můžou otočit, včera jsme jich všichni udělali hodně a asi nikdo nezahrál, tak jak je v jeho silách a tak jsme zaslouženě prohráli. Je ale zcela logický, že v zápase, kdy je vypjatá atmosféra (zvlášť při gólu na 3:4) padne nějaké ostřejší slovo, to jsou prostě emoce, které ovládaj více či méně snad každého hráče (nejen ve fotbale), kterému není jedno, jestli vyhrává nebo prohrává a to nám snad není nikomu! To vše bychom si pak měli dořešit v kabině, sprše nebo pak u pivka, ale pak na to zapomenout a do dalšího zápasu jít s čistou hlavou. Pokud to je v určitých mezích (bez nadávek) a to si myslím, že tentokrát určitě bylo, tak by to ten dotyčnej měl přijmout a ne se nasrat a ještě se o tom hádat, což samozřejmě odvádí koncentraci. Spíš by se měl snažit to napravit a o to víc makat. Tentokrát se to třeba stalo Šmigimu, ale nebylo to poprvé a není jedinej, kterej tak občas reaguje. Já vím, že měl třeba tentokrát Petr pocit, že to jeho chyba nebyla, ale když mu to řekne pět lidí, tak by měl chybu uznat a udělat něco k její nápravě a ne reagovat, tak jak reagoval. Myslím, že k tomu moc nepomáhá ani to, že Petr tuhle sezonu jezdí na zápasy doslova na poslední chvíli a ani nevím, zda jsem ho v této sezoně po zápase viděl v kabině, o následném psoezení ani nemluvím. Vím, že toho máš, Petře, asi víc než dost, ale když už si ten čas uděláš a na fotbal přijedeš, tak si myslím, že byl nebyl velký problém tomu místo 2 hodin obětovat o půl hodiny víc, možná se pletu, ale myslím, že by to mohlo pomoci......rozhodně by to nebylo na škodu.

Ale zpátky k zápasu, gól na 3:4 byl nepříjemný, ale ještě tu byla šance na zvrat, pak ale Dana udělala na půlce přesně to, co jsme si o půlce řekli, že dělat nesmíme, útočník J.R.Clubu jí obešel jako kužel a z následného nájezdu na Tomáše se pak nemýlil a upravil na 3:5 a to už byl ten poslední hřebíček do naší „úterní rakve“. I když ještě nějaký čas byl (něco kolem deseti minut) a snažili jsme se s výsledkem něco udělat, nepovedlo se nám skóre už ani korigovat. Soupeř hrál chytře, ve třech byl stále vzadu, vytahoval se jen na standartky, které měl dost nebezpečné a jinak zahušťoval obranu a to nám dělalo velké potíže. Vepředu měl dva šikovné útočníky, z nichž jeden velice úspěšně stahoval dlouhé nákopy a druhý si pak nabíhal pro jeho přihrávky do volných prostorů, bohužel jsme si neporadili ani s jedním. První hráč vyhrál 90% soubojů a náběhy toho druhého jsme taky nestíhali pokrývat. Navíc spoustu našich střel blokovali až hokejově obětavý obránci, některé skončili tradičně na konstrukci brány, ale v síti už žádná a tak jsme poprvé v sezoně ztratili body a prohráli s J.R.Clubem po slabém výkonu zaslouženě 3:5.

Prohra není samozřejmě žádná tragédie, jednou přijít musela. Jen je potřeba se z ní poučit, protože pokud budeme hrát tak jako jsme hráli včera (nebo spíš jak hrajeme poslední dobou), tak budou určitě následovat i další prohry. Navíc jsme, po výsledkově povedeném startu do nové sezóny, možná trochu vystřízlivěli z postupových myšlenek na 4. ligu, protože to je už zase o level výš a výkony jako ten včerejší tam budou trestány většími výprasky než jen 3:5 a to by asi nikoho nebavilo. Jestli pro nás byla tato prohra dostatečným varováním se ukáže už příští úterý 10.5. při dalším vejletu, tentokrát na Mikulovu, kde hrajeme od 18:15 s týmem Síla vůle.

hráno 3.5.2011 od 17:00 na Hanspaulce